Moravský květ

Správná výživa

Kvalita krmiva je v prvním roce života rozhodujícím faktorem pro vzhled a zdraví vašeho psa, pro dobrý vývoj kostry a kloubů. Lidově řečeno – co do psa nedostanete v prvním roce života, to už nikdy nedohoníte.

 

Velká a obří plemena extrémně rychle rostou, chlupatá kulička se neuvěřitelně rychle změní ve velkého psa. Nároky kostí a kloubům dobrou výživu, dostatečné množství vápníku, fosforu, vitaminů minerálu jsou obrovské.

Je možné se rozhodnout pro dva druhy výživy. Pes je sice masožravec, ale dnes je možno jej spíše již označit za všežravce.Buď proto můžeme zvolit krmení suchými krmivy, průmyslově vyráběnými granulemi mnoha značek, nebo krmit klasicky, to známená masem a přílohami.

Vše záleží jednak na majiteli a jeho možnostech a za druhé na chuti psa. Někomu nejsou nic platné ty nejlepší a nejkvalitnější granule, když je jeho pes prostě nepozře. Jiný naopak zalehne k misce a spořádá cokoli. Zcela nevhodné je pro psa maso tučné a veškeré vepřové, obzvláště v mládí. Pokud nemáme přísun velmi kvalitního masa, veškeré maso i vnitřnosti raději vaříme. Navíc pes, který je krmen často či úplně syrovým masem, vařené maso později odmítá. A skutečně málokdo z nás má takové možnosti, aby psovi kvalitní svalovinu zajistil nastálo.

Potrava musí obsahovat mnoho složek, ale nejdůležitějšími a pro výběr z průmyslově vyráběných krmiv nejsledovanějšími jsou tuky a bílkoviny.

Krmiva by měla obsahovat přibližně:

• bílkoviny – krmivo standardní – mladí psi 30 %, dospělí 22–25 %
• tuky – krmivo standardní – mladí psi cca 11 %, dospělí 6–12 %

Pokud je pes aktivněji využívaný, nebo je třeba jej krmit výživnějším krmivem pro přibrání na váze, používají se krmiva označovaná obvykle „aktiv”, kde jsou uvedené i ostatní nutné složky obsažené ve větší koncentraci (cca 30 % bílkovin a 16 % tuku).

Štěnata po odstavu by měla dostávat v potravě cca 30 až 36 procent proteinů a 14 až 20 procent tuku. Nejvyšší nároky na kvalitu podávané potravy jsou mezi druhým až šestým měsícem stáří, ale já bych doporučovala u pyrenejského psa dbát na kvalitu a složení stravy až do jednoho roku. Samozřejmě je důležité správně psa krmit i potom.

Příklad skladby krmné dávky po odběru štěněte:

snídaně
mléko, velmi dobré je i kozí, piškoty, případně pečivo nebo kaše krupicová či vločková

svačina
tvaroh s mrkví, 2× týdně i se žloutkem, nebo sýr či jogurt

oběd
buď granulované krmivo, nebo maso s přílohou, tj. těstoviny, rýže, vločky a další

svačina
může být opět mléčná, nebo třeba zelenina, ovoce, případně rohlík s máslem

večeře
měla by být vydatnější, tj. znovu granule, či maso s přílohou ve větším množství.

Štěně by mělo být krmeno zpočátku pětkrát denně dle možností majitele a žravosti psa. Pokud nechává štěně zbytky, zmenšíme dávky, popřípadě jedno krmení vynecháme. Četnost krmení se postupně snižuje tak, že v jednom roce věku dostává pes krmivo jednou až dvakrát za den.

Orientační schéma krmení:

Stáří psa:	Počet krmení:
1–2 měsíce	5–6× denně
4–6 měsíců	4–5× denně
6–12 měsíců	4–3× denně
12–16 měsíců	3–2× denně
později	1× denně, nejlépe večer

Samozřejmě jsou individuální rozdíly dle možností majitele a žravosti, hmotnosti a celkové kondice psa.

Hlavní jídlo by mělo být podáváno vždy večer, po skončení všech aktivit, aby je mohl pes rádně strávit. Dbejte na to, aby s plným žaludkem pes nikdy neběhal a neskákal. Důležité je, aby krmení bylo předkládáno vždy zhruba ve stejnou dobu, aby si pes navykl na určitý režim. Většinou se doporučuje, co pes nesní během dvaceti minut, odstranit, a předložit znovu (pokud to ovšem není potrava podléhající rychle zkáze) v určený čas dalšího krmení. Jak mne zkušenost naučila, toto nedělám s posledním večerním jídlem, neboť moji psi velmi rádi zbylou část dávky sežerou v noci. Mnoho chovatelů má zkušenosti podobné.

Ať už se majitel rozhodne pro kterýkoli způsob krmení, štěně by mělo dostávat mimo základní dávku mléko, tvaroh, sýry, zeleninu, ovoce, občas vejce, je-li možno, ryby. Nyní uvedu radu, která se asi poněkud vymyká odborným příručkám – neomezujte svého psa, dejte mu cokoli a v jakémkoli množství, jež spořádá. Nemíním tím ovšem věci nevhodné, tučné, kořeněné, zbytky z vývařoven zamíchané do smíchaných kaší. Ale moji psi klidně se mnou obejdou zahradu, tu seberou jablko, tu okurku ve skleníku, doma posvačí bublaninu a z košíčku ukradnou sušený chleba. Ještě nic jim nikdy neuškodilo, pokud toho není přes míru. Tlustých a překrmených psůmáme velmi málo a mohu skutečně potvrdit, že dobře, pestře a kvalitně krmený pes je v jednom roce věku již krásné zvíře.

Krmná dávka závisí na věku, aktuální a konečné hmotnosti, stupni aktivity a někdy i na počasí. Je samozřejmé, že v dusném letním parnu pes nespořádá tolik jako v zimním období, v poledne si ve vedru nevezme třeba vůbec nic, ale vynahradí si to v noci.

Tento stav se často u fenek upraví po prvním vrhu, u psů kolem tří let. Obecně vzato fena dospívá kolem druhého roku, pes až ve třech letech, kdy samci dorůstá hlava, stabilizuje se barva a kvalita srsti, tělo zmohutní. Dočkejme tedy času.

Ať již svého psa krmíme jakkoli kvalitně, je třeba vzhledem k překotnému vzrůstu, vývoji kostí a kloubů nutně dodávat další přípravky, obsahující nezbytné látky, které nejsme schopni běžnou potravou zajistit pro vývin v dostatečném a optimálním množství. Organismus mladého rostoucího psa je velmi náročný na přísun vápníku. Prakticky žádná strava není s to tyto nároky uspokojit. Velká a obří plemena, která velmi rychle rostou, jsou mimořádně náročná. Když množství minerálu nedostačuje, objevují se na kostře poruchy.

Poruchou ovšem není, jak se často majitelé ště�?at obávají, nepravidelný růst. Pyrenejský pes roste často nejdříve v zádi, pak se dotahují přední končetiny a toto se může opakovat i několikrát. Takže máte-li psa v období růstu občas „do kopce”, je to normální. Mírná přestavěnost zádě může být i trvalá.

Granulí, tedy průmyslových krmiv, je velké množství, ale ne všechna jsou kvalitní, a každému psu individuálně chutnají či prospívají. Nevhodné krmení poznáme podle toho, že pes má často páchnou či průjmovou stolici, nepřibírá, trpí nechutenstvím, nebo naopak i když žere dobré, vylučuje obrovské množství exkrementů po celý den. To značí, že tělo z potravy stráví a využije minimum a předkládaná strava není tedy pro psa vhodná. V tom případě zkuste jinou značku. Cena by nikdy neměla být určujícím faktorem při výběru krmiva pro vašeho psa

Kalcium a fosfor by měl pes dostávat v optimálním poměru 2:1 až 3:1, přípravky by navíc měly obsahovat vitaminy, minerály, stopové prvky. Na trhu je celá řada těchto multivitaminů (například Wel-penkalk, Calciletten, Bonefort, Bonekan atd.). Poraďte se se svým veterinářem. Nedostatek vápníku a dalších prvků se projevuje velmi špatným vývojem končetin, které se začnou silně vytáčet do stran. Jde o takzvaný francouzský postoj, a pokud majitel okamžitě nenasadí intenzivní dodávku uvedených přípravků popřípadě přímo injekční léčbu po dohodě s lékařem, není možné pak již uvedenou těžkou vadu napravit.

Nevěřte nikdy, že štěně velké rasy nepotřebuje dodatkové přípravky. Potřebuje, ale mohou se lišit složením dle používaného krmiva. To znamená jiné doplňkové preparáty pro psy krmené masem, jiné pro zvířata krmená granulemi. Dotace vápníku a fosforu, spolu s ostatními mineráliemi, by měla být už po celý život psa stálá, i když samozřejmě v dospělosti v udržovacích dávkách.

Jelikož naše štěně papá, ať více či méně, zásadně musí také něco vylučovat. Bydlíme-li v domku, je návyk na čistotu snazší, neboť štěně si velmi rychle navykne, že svou potřebu může a musí vykonávat venku. V bytě je nutné pro první chvíle zkusit naučit štěně na jedno místo, na hadr, novinový papír a podobně, neboť z počátku těžko stihneme po každém nakrmení či probuzení rychle utíkat ven. Samozřejmě se snažíme vynášet ven psíka co nejčastěji, ale i když se mu to občas nepovede a ještě nevydrží do další procházky, netrestáme ho. Nanejvýše ho okřikneme „fuj” a přeneseme ho na určené místo. V žádném případě nepoužíváme nehygienické a nesmyslné praktiky typu strčení čenichu do loužičky, neboť je to naprosto zbytečné. Štěně nechápe, proč se tak děje. Většinou s pyrenejskými psy nejsou velké potíže, když je chceme naučit čistotnosti, fenky bývají v tomto případě rychlejší než pejskové.