Moravský květ

Vezeme si domů štěne

Rozhodli jste se tedy vzít na sebe starosti i radosti se psem. Také jste si rozmysleli , zda chcete psa či fenku. Každé pohlaví má své přednosti či problémy. Záleží na tom, zda se v budoucnu chcete aktivně věnovat chovu či nikoliv. Většina těch, kteří nemají vyhraněný zájem o chov, si bere psi, se kterými nejsou potíže v období říje, jsou větší a mohutnější než feny, jsou ztělesněnou sílou o váze 60-70 kg. Na druhé straně fena bývá obvykle mírnější a ovladatelnější, lépe s ní vyjdou začátečnicí. Ovšem i zde výjimka potvrzuje pravidlo.

Aby příchod nového člena rodiny proběhl beze zmatku, je nutné doma připravit podmínky. Obstaráme si misku na vodu a krmení, nakoupíme krmivo samotné, dohodneme se, kde bude štěně bydlet, vybereme místo kde bude štěně spát, kam je pošlete, když budete chtít mít chvíli klidu apod. Pejsek nemá být příliš v teple, např. u radiátoru. Vysvětlíme také dětem, že „místo“ pro psa je posvátný prostor kam nemají přístup. Obzvláště ty malé děti, které ještě nedokáží rozlišit, kdy je čas pro hru a odpočinek. Když si štěně zaleze „na své“, nemá být rušeno. Pes není hračka a má své nároky.

Doporučuji, i když je pyrenejský horský pes, který může být celoročně držen venku, aby pro první chvíle bylo štěně v novém domově někde uvnitř. Záleží na majiteli, zda bude smět všude či zda bude jen v chodbě či kuchyni. Štěně by se mělo obeznámit s celým prostředím, bytem, rodinou, zahradou, domácími zvířaty, prostě vším. Co štěně zná a je pro ně běžné, toho časem přestane zajímat a netropí pak zbytečnou neplechu. Pokud je nějaké místo, kam ho nechcete opustit nikdy, třeba ložnice, a kam by se v prvních nocích osamění velmi rádo protlačilo, musíte být tvrdí a nepovolit. Raději pár krát vstaňte, ukažte se štěněti, i když naříká, pohlaďte ho, a ono pochopí, že není samo a brzy si zvykne. Vy zase víte, že uvnitř domu se mu nemůže nic stát, je v teple, nenastydne, nepromočí se, nepozře nic nevhodného, či nebezpečného.

Ten, kdo zvolí od prvé chvíle umístění venku, měl by místo pobytu psa zabezpečit tak, aby si štěně neublížilo a nebylo ublíženo jemu, popřípadě aby nedošlo ke krádeži.

PŘEBÍRÁME ŠTĚNĚ…

V dohodnutý den s chovatelem si jedete pro štěně. Nejlepší je vyzvedávat štěně před víkendem, popřípadě si udělat dovolenou, abyste mohli být s přírůstkem co nevíce a nejdéle.

Štěně má obvykle již určené jméno od chovatele, je ale samozřejmě po dohodě vybrat jméno jiné. Jméno, které je uvedeno v rodokmenu, používat nemusíte, můžete psa nazývat dle svého přání. Ovšem na přihlášce na výstavu či jinou akci musíte vyplnit jméno a chovnou stanici jak je uvedeno v rodokmenu. Je dobré požádat chovatele, aby psíka v den, kdy si jej bereme, nekrmil, ale i přesto se vyzbrojíme starší dekou, novinami, popř. prášky proti zvracení, obzvlášť při delší vzdálenosti od bydliště. Při jízdě štěně hladíme, uklidňujeme, hovoříme na něj. Občas musíme zastavit pro vyprázdnění, nejlépe na místě, kde není velký provoz. Dáváme stále velký pozor, protož by se mohlo stát, že štěně ve zmatku a stresu vběhne pod auto, či uteče.

štěně řádně prohlédnout, zda nemá nějakou viditelnou vadu,kýlu, vyrážku, kašel, výtok z očí či nosu, zda má čisté nezarudlé uši, není malátné, unavené nebo zablešené.
zkontrolujte, zda tetovací číslo v uchu psa souhlasí s číslem na kupní smlouvě
štěně musí mít v levém uchu tetovací číslo, má být dvakrát odčervené, většinou je již i očkované
Ještě před odjezdem se s chovatelem domluvte, čím a kdy bylo štěně krmeno, a pokuste se několik dní dodržovat zhruba stejný režim. Postupně pak štěně převeďte na stravu, pro kterou jste se rozhodli. Nový majitel by měl ve svém vlastním zájmu brzy navštívit svého veterináře, měl by nechat štěně prohlédnout, pokud není očkované naočkovat proti parvoviróze, pokud je očkované, dohodnout se o přeočkování.

UŽ JSME DOMA…

Doma se musíme štěněti intenzívně věnovat, zabavit ho, hrát si s ním. Některé štěně nemá s novým prostředím, osobami, zvuky a dalšími změnami problémy, jinému se po sourozencích a mámě stýská. Pořiďte štěněti nové hračky aby se nezabývalo devastováním vašeho bytu a nábytku. Špalíčky dřeva, velký hadr s uzlem, velkou telecí kost či průmyslově vyráběné žvýkací kosti. Nevhodné jsou pískací hračky, gumové balónky, které pes snadno rozhryže a může spolknout. Na druhé straně nezapomeňte, že štěně potřebuje velké množství spánku a odpočinku. I dospělý pes prospí velkou část svého života. Takže je nutno poskytnout psovi vlastní místo a klid.

Na psa je velmi důležité mluvit. Hodně. Časem se naučí rozumět jen slovům, ale i celým větám. Všichni moji psi vědí o co jde když řeknu, že jdeme na výlet, jdeme krmit králíky, když jim vysvětlím, že teď se mnou nejdou, že jdu sama apod.

Když již štěně zhruba ví, co smí a co ne, pak již může bydlet venku, samozřejmě v odpovídajícím kotci či boudě. Pokud někdo trvá na kotci, měl by být pes v tomto prostoru uzavřen skutečně pouze po nezbytně nutnou dobu, jinak by měl pyrenejský pes žít trvale volně. Kotec by měl být velikost nejméně 10 m2, část podlahy by měla být teplá, nejlépe dřevěná, objekt by měl být zastřešen, bouda izolovaná. Doporučená velikost boudy je cca. 85×85x120 cm pro psa, pro fenku může být bouda o něco menší, pokud bude v předsíni, pak o 50 cm delší. Boudu je vhodné umístit co nejblíže vchodu do domu, neboť pyrenejský pes bude zcela určitě ležet tam, kde má přehled o pohybu páníčka a celé rodiny. A bude co nejblíže dveří i v dešti, blátě, sněhu. Takže pokud se chce tomuto vyhnout postavte boudu tam, aby vás měl váš pes „po ruce“.

Malé štěně, které máte doma, musíte na boudu zvykat pomalu. Nejlépe tím, že mu dovnitř budete dávat krmení, aby byl psík nucen vlézt do vnitř.Snadno si zvykne, že je to jeho „byt“, kde dostává najíst, kde má svůj klid a není rušen.